Můžeme si to představit i jinak: Ve volné krajině existuje řada problémů, které ovlivňují kvalitu života lidí nebo působí negativně na různé složky životního prostředí. ÚSK je pokusem o návod jak problémy řešit.
ÚSK se zabývá tématem ochrany přírody a ekologické stability krajiny. Sem patří i problematika tolik diskutovaných remízků, které mají členit velké půdní bloky, a ochrana přírodně cenných částí krajiny, které nejsou přírodními rezervacemi ani jinak podobně chráněny.
Dosavadní zkušenosti s ÚSK poukazují na zajímavé věci:
Stav těch částí krajiny, s nimiž jsou jsou největší problémy, se často ještě více zhoršuje, zatímco u katastrů, které jsou na tom nejlépe a jejichž krajina má nějakou formu ochrany (hlavně větší chráněná území), je tomu naopak. Vypadá to, že krajina se stále zřetelněji rozděluje na „užitkovou“, přenechanou hospodářským potřebám, a na „pěknou“, ponechanou přírodě a rekreaci.
Vidíme, jak těžké je v degradovaných krajinách dosáhnout citelné pozitivní změny – není se tam o co opřít.
Pro lépe fungující krajinu by bylo třeba pustit se do mnohem větších akcí, než na jaké jsme momentálně zvyklí. Když média píší o vracení remízků do volné krajiny, vypadá to jako jednoduchý úkol. V praxi je to ale velmi náročné.
Pouhé vize nestačí. Je nutno mít i realistický plán jak udělat krajinu hezčí a zdravější, přičemž úpravy budou akceptovatelné i pro hospodáře. Rekonstrukce zahrady trvá dlouho, přestože nemá plochu stovek hektarů. Zlepšení stavu krajiny je úkol na desítky let. Za všemi pozitivními příklady, které existují, stojí nadšení, trpělivost a dlouhodobá práce.
Jsem na Facebooku